Jdi na obsah Jdi na menu
 


Číslo popisné 10 - Zemanovský dům

30. 1. 2011

 

(Číslo popisné 10 – Zemanovský dům)

 

V březnu roku 1677 ucházel se o tento domek, kterému se tehdy říkalo „Zemanovský“ a sloužil také za špitál, Jan Suchý. (x/32-118) Bylo to vlastně sbořeniště. Nevíme, zda je koupil skutečně, anebo místo něj Václav Polner. Zápis o tom, označený „fol. 271“ v knize x/26 není obsažen. Vdova po Václavu Polnerovi - Ludmila, prodala dům 17. května 1720 za 100 kp. m. Matěji Maštálkovi (x/26-772) Od té doby je v zápisech trochu zmatek, nebo se nám je nepodařilo správně rozluštiti. V zápise x/26-851 se praví, že dne 17. května 1725 prodala Alžběta, vdova po + Matěji Maštálkovi domeček zemanovský, „na krovích i zdech valně sešlý“ Tobiáši Ritichovi a Dorotě a nový majitel „vyhandloval“ nabytý domek zemanovský už 16.VI.1726 s Josefem Jáklem za pole. ( x/26-880)

 

Ale už v zápise z 20.VI.1728 x/26-857 se píše, že z rukou poručníka nezletilých dětí po + Ludmile Pátkové Janna Manna koupil dům, zvaný už „Hermanovský“ Jan Moučka s chotí Barborou. I zde udaní sousedé t.j. Jakub Veselý(č.p. 9) a Václav Jináč (č.p. 10) souhlasí.

 

Jan Moučka pozvedl dům z ruiny takže byl ošacován na 100 kop m. V té ceně předal jej roku 1733 synu Janovi (x/14-103) Synek byl malý a vdova se provdala znovu za Josefa Itterheima, kováře. Dne 16. dubna 1742 v půl 6. večer vypukl na půdě v kovárně oheň a v necelých dvou hodinách strávil 55 sousedních domu, faru, radnici sotva obnovenou, 9 stodol, pivovar, u Ant. Marázka dva vinné lisy, kostel dvakráte chytal a jen s námahou byl hasiči uhájen. Pro zaviněný vznik požáru měl kovář veliké opletačky a nesměl si už kovárnu uvnitř města zříditi. Po nevlastním otci ujal se mladý Jan Moučka domu teprve dne 12. února 1759 (x/27-131)

 

Nevíme kdy koupil jej od něj pekař Josef Voda, který jej prodal 29.IV.1777 za 340 zl Josefu Weeberovi (Eleonora) (ZA 130/6-312) Od toho koupil dům 1. září 1787 za 133 zl Lorenz Fischer pro syna Antonína (ZA 131/7-219), ale s této koupě asi sešlo, protože dne 7. ledna 1803 prodal dům opět Antonín Prokop Weeber Josefu Schosserovi. (ZA 134 – 66) Schosser vyměnil tento domek dne 16. ledna 1834 s Josefem Kuhnertem za jeho domek č.p. 34. Kuhnert byl mlynářem a pekařem, a zemřel dne 15.IX.1874. Dále se připomínají:

Zienert Karel r.1877, Leopold Voda, řezník, (+ 25.III.1885) od 15.XI.1878 Soukup Josef, od 20.V.1891 František Wünsch a Božena. Dne 7.VI.1891 tam vyhořela stodola, v listopadu 1905 podruhé a dne 8.VIII.1921 potřetí. V nynější podobě byl dům vybudován roku 1891,fasada byla obnovena roku 1934.

                                                                                                                   V. Kosina

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář