Číslo popisné 4
(Číslo popisné 4)
Na tento dům vztahuje se Kapidův zápis z Bílé knihy fol. 259 dle kterého jej, dům dříve Kateřiny Antoňky koupil roku 1619 Nathaniel Žák za 690 kop m.(x/15-4). Žák zemřel brzy nato a roku 1622 splácela již vdova po něm Dorota, která se pravděpodobně vdala za Jana Štolzenbergera. Od nich pak koupil dům roku 1624 provazník Bartoloměj Kayzler s chotí Mariannou za 670 kop. m. (x/23-33). Koupili dům na dluh a spláceli. Roku 1629 vynechal Kayzler splátku, protože vyhořel. Podle ceny, kterou za dům zaplatil, musel to být jeden z největších domů v městě. Podle částečně zničeného zápisu z knihy x/15 fol. 35 se zdá, jakoby spáleniště přešlo roku 1649 do rukou Řehoře Vaněry od Václava ........ a tam se mu říká dům Herynkovský. Podle poznámek při č. p. 4 měl jej roku 1564 Valenta Herynek.
Cena ruiny byla jen 60 kop m. Vaněra se bál stavby a prodal spáleniště Pavlu Trmalovi.
Ale ani ten se nedal do stavby. Dojednal se s Václavem Mayerem (č.p. 142) , že si domy navzájem vymění. Rada k tomu dala svolení, nedotázavši se předem na mínění vrchnosti. Dostala pak za to od ní „nos“. Stalo prý se to jistě ke škodě obce. Václav Mayer byl tam totiž nedobře zapsán. (Viz x/18-147, x/32-151 a j.) Stalo se to 23.VIII.1677 a obtíže se brzy dostavily. Na všecky upomínky o placení zůstal Mayer odpověď dlužen a když se Trmal obrátil k radě o ochranu, vynadal ji Mayer bláznů. (x/32-265) Po Václavu Mayerovi držela dům třebenická Xantippa – vdova Kateřina, nestavěla. Proto jí rada v březnu 1682 pohrozila, že jí dům prodá dražbou, nebude-li stavěti. Hrozba účinkovala. Dne 6. června 1687 prodala Kat. Mayerová dům za 250 kop m. svému zeti Danieli Marázkovi a jeho choti Dorotě. Kupní smlouva byla vtělena do městských knih v Bílině, fol. 122. (x/26-188)
Od něho koupil dům dne 5.IV.1716 primátor Jeremiáš Fišer (Kateřina) Marázkovi dal za něj svůj dům č.p. 54. (x/26-660)
Od roku 1777 měla dům Anna Jenčová (Z.A. 130/6-326) a po provdání za zahradníka Pavla Fröhlicha, dala mu dům připsati. On jí jej však ve své závěti zase r. 1793 odkázal. (Z.A. 150-19)
Roku 1822 dům vyhořel při velikém ohni a v tom stavu jej asi koupil Vilém Gröger. Sám v něm ale nebydlel a prodal jej Frant. Hubičkovi. (Z.A. 135-450) Dne 20.XII.1825 prodal jej jeho dědic Lorenz Gröger Václavu Endersovi a Kateřině (Z.A. 135 f. 545) Po tomto následoval František Enders, obuvník, který + 17.VIII.1860 a odkázal dům vdově Marii a ta synu Františkovi, potomnímu purkmistrovi.(+ 17.IX.1866) V roce 1870 měl dům Jan Enders a byla v něm lékárna. Od 15. ledna 1870 patřil dům kožišníkovi a po Dru Paříkovi pak starostovi města Janu Kalousovi (Františka). Ten zemřel 20.XI.1913 a dům zdědil jeho syn Jan Kalous ml., obchodník ( + 18.III.1933) Dne 8.XII.1929 tu vyhořela stodola. Zapálil ji při hře se zápalkami syn nájemníka Malíka. Po otci zdědil jeho polovičku syn Václav Kalous, druhá patří matce Marii. Stodola vyhořelá, již postavil roku 1834 Frt. Enders, byla znovu postavena. Stáje byly tímtéž majitelem postaveny roku 1856. Průjezd byl překlenut a zřízen nad ním pokoj roku 1878 za Jana Kalouse staršího.
(Později byl v domě obchod družstva Družka a po roce 1950 Jednota. Vchod do obchodu byl ve štítu domu, vedle domu č. p. 3. poz. Třeb.)
Komentáře
Přehled komentářů
Pan Kosina zapomněl poznamenat, že v domě čp.3 byla za Velké války strážnice místní národní obrany, kde "nenadále postřelen byl pokrývač Benda klempířem Fr.Semšem při neopatrném zacházení se služebním revolverem".
info
(vita, 25. 1. 2011 15:13)