Jdi na obsah Jdi na menu
 


Číslo popisné 7 - Charpovský dům

17. 1. 2011

 

(Číslo popisné 7 – Charpovský dům)

 

 

Podle svých majitelů nazýval se dům Štolzenbergrovský nebo také Charpovský. Roku 1681 patřil Danieli Štolzenbergrovi, který však zemřel poměrně mlád a rada měla obavu, aby dům „do zrozu sirotka“ nepřišel v ruinu. Uvažovala proto o prodeji domu dražbou.(X/10-155) Snad k té dražbě skutečně došlo a dům přešel do majetku Charpů.

Leč i v této rodině potkal dům podobný osud. Roku 1741 tu z něj zbyla už jen vdova Dorota, pr. Šašková, s nedospělým děckem. (X/33-264). Podobá se, že Dorota byla vdovou po Danieli Štolzenbergrovi a provdala se znovu za Josefa Šaška. S druhým mužem měla syna Hynka, jenž neměl ale dědického práva. Po prvním muži byly tu jen dvě dcery a proto Dorota vydražila dům sama, splatila hotově 40 kop m. a pak musela ročně splácet po 10 kopách m. (/33-120) Jako všecky okolní domy tak i dům Doroty Šaškové roku 1736 vyhořel a ona upadla v nouzi. Nemohla dům sama postaviti a proto jí rada povolila odprodej kusu pole (x/14-381) Tak dům přece přestavěla a sice jen jednopatrový. Chtěla jej prodati Františku Körpertovi, mydláři, ale sešlo s toho.(x/14-400) Tehdy byl dům její šacován už na 400 kop m. (x/14-525) To bylo ovšem myšleno po úplném dostavění. Dorotě však došly peníze a nedostavěný dům sešel tak, „že už více být nelze“. Neměl oken a dveří a v lednu 1741 jí za něj nabízel Florián Reim, bednář jen 150 kop m. (x/33-191) . Rada nemohla ještě prodej schváliti, protože Daniel Štolzenberger dal svého času do závěti, že se má dům zachovati buď pro syna Václava, který sloužil na vojně, a kdyby se z císařské služby nevrátil, tedy pro Jakuba, syna Jana Charpy. Ten případ tu nyní byl a proto rada vyjednávala. (x/33-216) Jan Charpa ale neznámo proč vypadl z úvah a dům dostal přece jen první kupec – Reim. V září roku 1743 už jej rada dohání k dodržování termínů, t.j. splátek Dorotě Šaškové.(x/33-482) Kromě drzé zištnosti, na kterou Dorota těžce doplatila, měl tento bednář ještě štěstí. Stavěl v domě nějakou kuchyňku a dělník tam narazil na sypkou půdu a v ní na hrnek s penězi. Byly tam tolary , groše, zlatníky a všelijaké plecháče. Reim k němu hned přiskočil vyhrabal vše do čepice a utekl s tím dovnitř. Marně pak rada vyslýchala dělníky, co že tam všecko bylo. (x/33-400). Po Floriánu Reimovi zbyla tu vdova Alžběta, ale dům zdědila dcera Kateřina, provdaná za Františka Wiesnera. (Z.A. 131/7-112) Roku 1822 dne 20.X. dům vyhořel při velikém ohni. Po Wiesnerovi měl dům Josef Marázek (sen.) a vdova po něm Jana, rozená také Reimová, prodala jej 30.X.1821 Řehoři Petrichovi.(Z.A. 135-662) Ten přistavěl k domu stodolu dole u rybníka. Nevíme jak se to stalo, že dům patřil roku 1845 zase Josefu Marázkovi ml. Po něm měl jej Čeněk Marázek, roku 1877 vnuk Josef Marázek a od 6. listopadu 1891 obchodník kůžemi Hynek Schindler, který bydlel v domě už od roku 1880. Od 18.II.1914 následoval syn Arnošt Schindler a od 26.II.1921 obchodník kůžemi a jiným zbožím Flor Robert a Ida. Ten přistavěl roku 1923 ve dvoře dílnu a roku 1938 strhl starou stodolu u rybníka a místo ní postavil tam dvoupatrové obilní skladiště, protože byl komisařem Čs obilní společnosti.

 

                                                                                                                                    V. Kosina

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

dotaz

(vita, 10. 8. 2011 12:29)

Bylo by jistě zajímavé zjistit, jestli tito třebeničtí Charpové byli nějak příbuzní s Jakubem Charpou, který vykonával v letech 1542-1544 funkci lounského děkana.