Jdi na obsah Jdi na menu
 


Náměstí

5. 9. 2010

Ulice a náměstí.

 

I. Náměstí Paříkovo.

  Je staré tak, jako město samo. O jeho úpravách ve starších dobách nic nevíme. Větší úpravy se staly teprve ve století XIX. Roku 1859 byla zplanýrována jeho spodní část od sochy Panny Marie dolů a vysypána štěrkem. Obec na to vynaložila 200 zl. Roku 1867 bylo totéž provedeno na části hoření. Nestalo-li se to již roku 1840 byl při tom zrušen prastarý hřbitov kolem kostela, hroby byly vykopány a na vozech převezeny na hřbitov dolení. Zahrádku a chodník kolem kostela z betonových dlaždic provedla /v původním způsobu/ Občanská záložna v Třebenicích. Při pořizování nové dlažby státní silnice ze žulových kostek roku 1929 byl na návrh V. Kosiny snížen terén kolem radnice o 70 cm a svah povlovně upraven až k trafice. Ohradní zeď kolem zahrádky kol kostela byla při tom přebudována nákladem obce. Nyní se provedla z betonu. Práce byla zadána firmě Hons z Nového Bydžova. Také chodník kolem zahrádky byl při tom přestavěn z betonu.

Přes tyto všecky úpravy byl stále ještě stav náměstí Paříkova nevlídný. Náměstí bylo jen částečně vydlážděno. Kousek před obecnou a německou měšťanskou školou, až do linie Mariánského pomníku. Asi v linii dnešní Školní uličky bylo toto dláždění pokaženo tím, že se tam kdysi propadly sklepy masných krámů a v dláždění se utvořil dosti hluboký úval. Ostatní plocha náměstí byla hlinitá s četnými kameny nad i pod povrchem. V několika směrech přes náměstí byly kdysi vybudovány kamenné rigoly, jež však vodu neodváděly, protože půda kolem nich byla vymletá a voda tekla všemi směry. Každým rokem se tvořily nové strouhy. Povozy jezdily přes náměstí, kudy se kočím líbilo a v době dešťů, když se náměstí přeměnilo v bažinu, byl vzhled rozryté půdy žalostný. Aby se tomu trochu odpomohlo, byla roku 1931 vyštětována od velkých lip směrem do toho náměstí k domům              č. 131-2-3-4 cesta, ale položil se jen štět /bez štěrku a válcování/ a důsledek byl, že se této cestě každý povoz vyhýbal, protože po hrbolech štětu nebylo možno jezditi. Nic nebylo platné nařízení obce, že se smí jen této cesty užívati.

Na ploše náměstí bylo vysazeno po převratu několik lip - „Svobody“, „Míru“, „Masarykova“, „Wilsonova“ atp. - ty se však nemohly udržeti, protože od sem-tam projíždějících povozů a aut dostávaly všecky smrtelné rány. Všechny okapní žlaby z okolních domů chrlily vodu přes náměstí.

Náměstí Havlíčkovo nebylo dlážděno ani štětováno a bylo v době mokra bažinou. Časté pohazování štěrkem nemohlo na tom stavu nic měnit. protože se štěrk do měkké půdy zatlačil. Náměstí toto však netrpělo přece tolik přívaly vod, protože leží celkem v rovině.

Při projednávání rozpočtu na rok 1938 t.j. rok dvacátého jubilea trvání Republiky – navrhl 20.VIII. 1937 purkmistr Kosina městské radě, aby se tentokrát investiční položky nerozptylovaly na množství drobných úpravných prací, ale aby se soustředily na úpravu jednoho z obou náměstí za sad a druhé aby se tvrdě upravilo za tržiště a shromaždiště.

Návrh byl přijat a byl současně projeven souhlas s tím, aby bylo ponecháno úsudku odborníka, jak které náměstí upraviti. O doporučení byl požádán p. inspektor Rublič z Libochovic. Ten nám označil za vhodného zahradního architekta J. Kumpána z Prahy, který sem na naše pozvání přijel dne 20. října 1937 a po prohlídce obou náměstí radil, abychom náměstí Havlíčkovo upravili za tržiště atd., protože je v rovině a sad vybudovali na náměstí Paříkově. Za návštěvu požadoval 280 Kč a za projekt 600 Kč. Jeho rada i podmínka byly přijaty městskou radou dne 22. X. 1937.

Arch. Kumpán zaslal nám 8. XI. 1937 náčrtek úpravy sadu a ten byl od 29.XI.1937 do 3.XII.1937 v kanceláři veřejně vyložen. Námitek nebylo.

Dne 10.XII.1937 projednávalo návrh úprav zastupitelstvo a průběh jednání nebyl hladký. Zase se ozvaly hlasy k útěku od zamýšlené úpravy centra města a k rozptýlení rozpočtových položek na drobné práce jiné. Posléze ale přece zvítězil návrh původní, plán arch. Kumpána byl schválen už v polovici prosince 1937 začalo se hned s přípravami.

Bylo nutno opatřit asi 35m dobré ornice. Náhodou byl v roce 1937 při rozšiřování Sokolské ulice odříznut cíp zahrady čp. a tam se začalo dolovati. K našemu příjemnému překvapení se poznalo, že je tam dobré černé ornice spousta až do hloubky 4 metrů. Do vánoc 1937 jsme ji tam vybrali a na náměstí odvezli asi 250m. Zbytek jsme získali v odříznuté části farní zahrady čp. , a na školním hřišti, z výkopu základů současně stavěného obecního hřbitova a několik aut nám dal p. J. Horč z vykopávky při zvětšování koupaliště.

Hned po vánocích, t.j. 3. ledna 1938 začalo se pracovati na náměstí. Zima byla velmi mírná a 10-15 dělníků /jinak nezaměstnaných/ pracovalo tu nepřetržitě po tři měsíce.

Začalo se s výkopem terénu pro štětování vozovky podél domů čp. 132 – 3-5-6-7. Výhoda byla, že podél této fronty byl položen kanál z betonových rour o průměru 20 cm, do kterého byly svedeny všecky přilehlé okapové roury. Ke štětování užilo se kamene, který se tu na náměstí získal z vytrhané části dlažby před obecní školou a pak z výše zmíněných vozovek. Štěrk dodával jednak pan Krpeš /zdejší/ po Kč 37.-, jednak pan Vilt po Kč 45.- za 1m. Pak přišla na řadu vozovka podél domů čp. 127-8-9-130-1. Ta se také štětovala a pak vydláždila kamenem, který nám zbyl z předlažeb v ulici Dra Mir. Tyrše v r. 1936. Byl zatím uložen ve Žlábkové ulici. Dlažbu prováděl p. Šuma z Chrášťan, který dostal /jen za práci/ Kč 3.70 za 1m. Pak se začalo s betonováním ovrub podle hoření vozovky a podél obecné školy. Dělalo se to v lednu a únoru a občasné mrazy /až -6/ donutily nás na noc vždycky práci pečlivě zabalovat. Starosta vše plošně i výškově proměřoval. Šalování řídil šikovně tesař Havlík, betonování odborník Petrzík. Pracovalo se bez stavitele z důvodu uvedených v článku předcházejícím. Město bylo pro to udáno zdejšími staviteli, ale dodnes /t.j. 17.IV. 1938/ žádná pokuta nepřišla. Následovalo potom betonování dolních opěrných zdí, jimiž se mělo docíliti zvýšení niveau sadu při silnici a zmírnění svahu půdy. Písek na tuto práci dodávali opět autodopravci Krpeš a Vilt po Kč 25.- za 1m, cement fa. Wünsch po Kč 28.50. Dělníci měli mzdu Kč 3.- za hodinu, ministerstvo sociální péče povolilo nám na práci subvenci Kč 8.- na jednoho dělníka a 1 den, nejvýše Kč 8.-.

Na ploše budoucího sadu bylo vykáceno 9 mladších a vesměs neduživých lip a po vyštětování všech sadových cest začalo se s navážením hlíny. Předtím byla na místech, kam měly být dle plánu vysázeny stromy a keře vykopány jámy 1 – 1.50 m v průměru a o hloubce 80 cm – 1 m. Poznalo se, že spodina půdy už pod 10 cm silným kamenitým, taškovým a hlinitým nánosem tvoří jen a jen křídová půda. Terén pod horní vozovkou byl snížen až o 60 cm opět v zájmu zmírnění sklonu.

Tvrdým oříškem pro nás – architekty – diletanty – byla úprava terénu kolem kašny pro různé svahy všemi směry. Prostor kolem ní musel zůstati volný pro velkou frekvenci a z důvodu bezpečnosti požární.

K dodání sazenic stromků a keřů doporučil nám arch. Kumpán fu Jos. Mazánek ze Soudné u Jičína. Pro revisi jejich cen získali jsme i oferty Žebušických školek a školek Lobkowiczkých z Jezeří. Obě ale byly mnohem vyšší a tak se objednávka učinila u fy Mazánek. Stalo se ke konci března.

Podle rady arch. Kumpána museli jsme i zbývající části náměstí z důvodů estetických poněkud upraviti. Od pomníku presidenta – Osvoboditele musela být odstraněna žerď na státní vlajku.

Z parčíku kolem kostela bylo vykáceno několik platanů, hlohů a bezů a zůstaly tam jen starší lípy. K severozápadnímu rohu byla vysazena jedna lípa nová, t. zv., bílá, či „stříbrná“. S ovruby parku kolem misionářského kříže byly odstraněny zpečené cihly a cihlová obruba byla zarovnána. Protože se trávník ve stínu kostela nikdy neuchytil, byl tento prostor vysázen barvínkem a podél zdi ovruba z kosatců. Při ovrubě směrem k radnici byly vysázeny plaménky (phloxy). Za spolupráce předsedy el. komise p. Václava Rybáře bylo pořízeno za 3500.- pojízdné elektrické čerpadlo s gumovými hadicemi na kropení parku vodou z kašny. Počátkem dubna byl zaset trávník. Semeno zn. „směs pražských sadů“ dodal p. Josef Krátký – 110 kg po 16.50. Dík častému stříkání se do tří neděl sad na náměstí zazelenal, růže před pomníkem Dra Václava Paříka rozkvetly – a chmury, které vehnal některým občanům radikální převrat ve vzhledu náměstí – se pomalu rozplývaly.

Sotva byla tato práce skončena, začalo se pracovati na náměstí Havlíčkově. Po proměření svahů ke dvěma nově zaměřeným a založeným kanálovým jímkám byla půda na náměstí do hloubky 10 – 30cm vybrána a odvezena, a pruh za pruhem byl štětován. Spotřebovalo se na 600m štětového kamene, který se sehnal ze všech obecních depositorií a scházející se koupil od občanů a autodopravců. 80 metrů kr. štěrku, 50 metrů kr. hlinitého písku na kalení z Prosmyk. Po zakalení se ještě spotřebovalo 20 kr. metrů ostrého písku na vysypání povrchu. Za výhodných podmínek zapůjčila obci správa státních silnic motorový válec, který tu pracoval 10 dní. Zakalil novou vozovku za sadem na náměstí Paříkově a pak celé náměstí Havlíčkovo. Úprava tohoto náměstí stála asi 40.000 Kč. Práce byla skončena dne 24.IV.1938.

                                                                                                                                 V. Kosina

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář