Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zařízení městská

3. 11. 2010

Zařízení městská.

 

I. Elektrisace.

 

V Třebenicích se začalo poprvé uvažovati o zařízení elektrické energie roku 1911 a sice na podkladě návrhu, aby si obec pořídila svou vlastní elektrárnu buď ve svém Novém mlýně nebo ve mlýně číslo 88. Na žádost obce vypracovala a dne 11.V. 1911 předložila firma Fr. Křižík v Praze rozpočty pro obě alternativy. Počítalo se s instalací vodní turbiny o výkonnosti 12 HP a Dieselovým motorem o síle 20 HP.

 

Proud měl býti stejnosměrný 240 Volt. Rozpočet zněl (včetně místní sítě) při alt. I. na 59 588,80 K a při alt. II. na 51 695,38 K.

 

Projekt byl jak se zdá přijímán sympaticky i zdejšími Němci. Na den 27.IX.1911 svolal Dr. Titta do Germánie informační schůzi s odbornými referenty.

 

S projektu asi sešlo a to proto, že pod vedením Roudnice n/L podnikala současně podřipská města akci za zřízení společné velkoelektrárny na Labi. Měla na tom býti interesována také Praha. Dne 16. ledna r. 1913 byla v Praze schůze všech zájemců, jíž předsedal roudnický starosta Ervín Špindler. Jednání přerušila světová válka.

 

K zavedení elektřiny do města došlo pak po válce roku 1921. O celé akci jest napsána podrobná zpráva v obecní kronice za rok 1921 a tam čtenáře odkazujeme.

 

Poprvé tu zaplála elektrická světla dne 13. VIII.1922.

V letech 1936 – 7 a 8 byla postupně provedena rekonstrukce elektrické sítě, jež byla převedena, kde to šlo, na konsoly a nástřešníky a pak na nové sloupy betonové sloupy Nezmar od Vacka z Hradce Králové.

 

Kanalisace.

 

U nás se nejedná vlastně o kanalisaci v užším slova smyslu, ale o odvedení povrchových vod. V tom směru bylo tu již provedeno mnoho úseků, jež směřují buď do rybníka nebo do mlýnského náhonu či potoka. Jen jedna větev má jakousi čistící stanici pod mlýnem č. 52. Z toho důvodu není možno zásadně povolovati pořizování odboček do domů pro splašky všeho druhu, jen pro vodu dešťovou.

 

Roku 1929 byla při rekonstrukci státní silnice položena nákladem asi 60 000.-- Kč kanalisace po obou stranách státní silnice po celé délce nové dlažby od Občanské záložny až po dům 114. Práci prováděl Hieka z Roudnice n/L.

 

Roku 1932 byl spojen stávající kanál kol evangelického kostela kanálem se vpustí na rohu Občanské záložny. Zároveň byl položen druhý kanál od rohu domu č. 30 kolem domu č. 33 do mlýnského náhonu pod hostincem pana L. Horče. Vše to provedla obec ve své režii.

 

Roku 1933 byl zbudován jako nouzová práce kanál na Trávníku od obecní veřejné studny do staré strouhy. Jako všecky ostatní také v režii obce.

 

Roku 1935 bylo dokončeno odvodnění zbývající ulice Na loucké od domu č. 25 k domu č. 30. Majitelé domů dali k tomu práci, obec materiál.

 

Před předlažbou ulice Tyršovy byl položen kanál po celé délce ulice od trati po levé straně až dolů do staré strouhy a po pravé straně dokončen kanál od obecní studně až po trať. Cena 16 000.-- Kč.

 

V srpnu roku 1937 byla zřízena kanalisace na náměstí Paříkově kol domů č. 137 až do rohu náměstí k měšťanské škole a odtud dolů do hlavního kanálu před domem č. 127. Náklad činil 2.900.-- Kč, na což zaplatili majitelé domů 1 200.-- Kč.

 

V lednu roku 1938 byl položen ještě kousek kanálu při budování sadu na náměstí od prostranství před pomníkem Dra. V. Paříka dolů do hlavního kanálu.

 

Při úpravě Havlíčkova náměstí v témže roce byla prodloužena kanalisace /zbudovaná již roku 1929 ulicí mlýnskou dolů pod mlýn č. 52/ asi o 20 m do středu náměstí Havlíčkova.

 

Po vánocích roku 1939, kdy tu bylo obsazení Sudet mnoho nezaměstnaných, muselo se zase něco dělati, aby se jim opatřila práce. Obec tedy pořídila další dva úseky kanalisace, a to od rohu domu pana Vídena až ke vjezdu do továrny, druhý pak v ulici Košťálovské od zastávky až do staré strouhy.

 

Hned v únoru nato byla zřízena kanalisace po obou stranách ulice Na Loucké od evangelického kostela nahoru až na vily /75 m/ a od domu pana Jos. Péče č. 193 až k vilám /115 m/. To byla poslední práce pisatele t.ř., než byl z města odstraněn.

 

                                                                                                                            V. Kosina